Záchvatové přejídání - moje zkušenosti

Ahoj,
poslední dobou čtu čím dál více článků o záchvatovém přejídání a uvědomila jsem si, že jsem jednou z těch, kteří touto poruchou příjmu potravy trpí. Není to úplně lehké se s tím svěřovat takhle veřejně, ale řekla jsem si, že vám napíšu, jak to mám já. (Upozorňuji, že to bude delší článek.)

Začla bych tím, že jsem vůbec nevěděla dřív, že by přejídání mohlo být nějakou závažnou nemocí. Až poslední dobou, jak si čtu ty články o tom, tak jsem zjistila, že existuje záchvatové přejídání a je to stejně hrozné jako anorexie a bulimie.

Nevím ani čím pokračovat, je toho tolik, co bych vám o tom chtěla říct z vlastní zkušenosti. Kdo tímto trpí, tak určitě ví, jaké to je. Přejídání, které zná každý z nás a občas ho má například o Vánocích nebo na nějaké oslavě, je běžné (nepoužiju slovo normální, protože to není úplně normální). Ale přejídání, které se opakuje několikrát do roka, spíše několikrát do měsíce nebo dokonce i týdne, je něco jiného a o tomto přejídání je tenhle článek.

Nemůžu definovat přesně dobu, kdy tohle u mě začalo. Sladké jsem zbožňovala už jako dítě a všechny nezdravé věci také, ale sladké bylo favorit číslo 1 vždy! Vždy bylo u nás doma dostatek sladkostí, takže jsem si tak nějak od dětství navykla na sladké a vezlo se to se mnou až do doby, kdy jsem si začala uvědomovat, že bych se svojí postavou chtěla něco dělat. Což je tak 2 roky zpátky přibližně. Nikdy jsem nebyla nějak tlustá, jsem ale typ postavy hruška, takže jsem vždy měla tlustější nohy, zadek a spodní břicho.

No a abych se vrátila k tomu sladkému od dětství, tak to bylo tak, že jsem každý den měla nějakou tyčinku, oplatek, perník a podobné nechutné věci. Jenže nikdy jsem neměla takové to pravidelné záchvatové přejídání, jako je teď posledních pár let.

Co jsem se rozhodla se sebou něco dělat, tak jsem vyzkoušela různé diety, např. jsem vydržela (dodnes nechápu, protože fakt miluju jídlo) 3 dny jíst tukožroutskou polévku, pak nějaké detox čaje a různé takové pitomosti, jenže jsem to stejně nikdy nevydržela a pak se přežrala totálně uplně všeho, co doma bylo. I teď, když si řeknu, že dám třeba týden bez sladkýho nebo že budu jíst zdravě a cvičit, tak mi to tu dobu třeba fakt vydrží, jenže pak povolím, už nemám ten přísnej režim a motivaci a řeknu si, že pro jeden den se nic nestane a nezabije mě to. Takže ten den probíhá tak, že si řeknu, že nemám náladu cvičit a dopřeju si něco. Dám si čokoládu, jasně, nestačí mi to, tak si dám další sladkost...kdyby jen to...ono to pokračuje až za hranice...např. že sním 300g milku oreo + bramburky + další sladkosti, co doma najdu a nebo když nenajdu, jsem schopná si i něco upíct...jenže kdyby to tímhle končilo. Já už jsem za ten den tak přeslazená, že si musím osladit i vodu, protože mi pak obyčejná voda přijde hnusná (jindy mi naprosto vyhovuje a chutná).

Nikdy jsem ale (naštěstí) nešla nic vyzvracet, protože v tu chvíli (když mě popadne přejídání) je mi uplně jedno, jak vypadám a jestli přiberu, nebo nepřiberu. Prostě v tu chvíli jediné, co mě zajímá, je jídlo a jíst dál a dál, i když už na to ani nemám chuť. Někdy je tento stav pouze jeden den a řeknu si, že od dalšího dne to takhle nebude pokračovat a taky že nepokračuje. Někdy ale (v tom horším případě) to trvá i několik dnů po sobě a nepřeju vám ten pocit přeslazení, plnosti a nafouklého břicha.

Co se týče toho, jestli se to dá vyléčit, nebo nedá, neznám úplnou odpověď. Někdo tyto stavy má z depresí a podobných věcí, někdo z nudy a tak. Já sama nemohu definovat důvod, proč mě to v tu chvíli přepadne, někdy to je ze stresu a z pocitu "nanic", někdy z toho, že mám nutkání do sebe dát nával cukru a jindy z jiného neurčitého důvodu. Myslím, že všechno je to o tom, co má člověk v hlavě, jaké myšlenky nebo jaké pocity a stavy prožívá.

Snažím se s tím bojovat, ale moje aktuální stravování není moc dobré, jelikož budou Vánoce a my už máme cukroví, tak ani nevíte, jaký je to boj. Neřekla bych ale, že jsem nějak závislá na cukru, já dokážu bez něj být nějakou dobu, ale pak mě přepadne zase ten stav a už se přejídání se mnou veze (dobře, tak možná trochu závislák jsem:D).

Řekla jsem si taky, že je zbytečné se vzdávat sladkého, protože i když to vydržím bez něj, tak se pak přejím, takže jsem si řekla, že prostě do Vánoc si dopřeju sladké v přiměřeném množství. Jenže nevím, jestli jsem udělala dobře. Ono když to sladké máte každý den, tak si na to zase navykáte a pak to vyjde skoro nastejno a přežírací dny se objevují pořád. A také je to na nic se cvičením, protože já mám nejlepší pocit, když cvičím a jím zdravě celý den. Ono, když už si dám to sladké, tak už ani nemám takovou chuť do toho cvičení, protože vím, že spálím jen to sladké (možná ani to ne). Ale co mi pomáhá je to, že když mě chytne ta šílená chuť a vím, že by nastalo přejídání a dokopu se ke cvičení, tak je to pak daleko lepší, protože už mi je líto si něco dát, když jsem pálila kalorie cvičením.

Nechápu holky, které sní pár čtverečků čokolády a říkají, jak jsou "přežraný", nedokážou se ovládnout a podobné kecy. Ani neví, o čem mluví. Nebo pořád říkají, jak hrozně moc jí a jsou "nenažraný". To mě dokáže tak rozčílit. Před pár měsící jsem si četla "Tlustej článek" od Káje (ccumrik), kde psala, že denně měla 5 milek. Pak jsem si řekla, že to je aspoň člověk, kterej může oprávněně o sobě tvrdit, že "žere jako prase" a né ty již zmiňované osoby.

Na závěr bych chtěla říct, že nevím, jestli se toho někdy zbavím, možná, že se to omezí a nebude to tak časté, ale to se uvidí časem. Uvidím hlavně po Vánocích. Pokud budete chtít za nějaký čas pokračování a aktuální článek, tak dejte vědět. Napište mi také do komentáře, jak to máte vy. Jestli se nepřejídáte, nebo máte tyto přejídací stavy také.
(A kdo to dočetl až sem, tak ho obdivuju! :D)