Ahoj,
poslední dobou čtu čím dál více článků o záchvatovém přejídání a uvědomila jsem si, že jsem jednou z těch, kteří touto poruchou příjmu potravy trpí. Není to úplně lehké se s tím svěřovat takhle veřejně, ale řekla jsem si, že vám napíšu, jak to mám já. (Upozorňuji, že to bude delší článek.)
Začla bych tím, že jsem vůbec nevěděla dřív, že by přejídání mohlo být nějakou závažnou nemocí. Až poslední dobou, jak si čtu ty články o tom, tak jsem zjistila, že existuje záchvatové přejídání a je to stejně hrozné jako anorexie a bulimie.
Nevím ani čím pokračovat, je toho tolik, co bych vám o tom chtěla říct z vlastní zkušenosti. Kdo tímto trpí, tak určitě ví, jaké to je. Přejídání, které zná každý z nás a občas ho má například o Vánocích nebo na nějaké oslavě, je běžné (nepoužiju slovo normální, protože to není úplně normální). Ale přejídání, které se opakuje několikrát do roka, spíše několikrát do měsíce nebo dokonce i týdne, je něco jiného a o tomto přejídání je tenhle článek.
Nemůžu definovat přesně dobu, kdy tohle u mě začalo. Sladké jsem zbožňovala už jako dítě a všechny nezdravé věci také, ale sladké bylo favorit číslo 1 vždy! Vždy bylo u nás doma dostatek sladkostí, takže jsem si tak nějak od dětství navykla na sladké a vezlo se to se mnou až do doby, kdy jsem si začala uvědomovat, že bych se svojí postavou chtěla něco dělat. Což je tak 2 roky zpátky přibližně. Nikdy jsem nebyla nějak tlustá, jsem ale typ postavy hruška, takže jsem vždy měla tlustější nohy, zadek a spodní břicho.
No a abych se vrátila k tomu sladkému od dětství, tak to bylo tak, že jsem každý den měla nějakou tyčinku, oplatek, perník a podobné nechutné věci. Jenže nikdy jsem neměla takové to pravidelné záchvatové přejídání, jako je teď posledních pár let.