pondělí 8. prosince 2014

Záchvatové přejídání - moje zkušenosti

Ahoj,
poslední dobou čtu čím dál více článků o záchvatovém přejídání a uvědomila jsem si, že jsem jednou z těch, kteří touto poruchou příjmu potravy trpí. Není to úplně lehké se s tím svěřovat takhle veřejně, ale řekla jsem si, že vám napíšu, jak to mám já. (Upozorňuji, že to bude delší článek.)

Začla bych tím, že jsem vůbec nevěděla dřív, že by přejídání mohlo být nějakou závažnou nemocí. Až poslední dobou, jak si čtu ty články o tom, tak jsem zjistila, že existuje záchvatové přejídání a je to stejně hrozné jako anorexie a bulimie.

Nevím ani čím pokračovat, je toho tolik, co bych vám o tom chtěla říct z vlastní zkušenosti. Kdo tímto trpí, tak určitě ví, jaké to je. Přejídání, které zná každý z nás a občas ho má například o Vánocích nebo na nějaké oslavě, je běžné (nepoužiju slovo normální, protože to není úplně normální). Ale přejídání, které se opakuje několikrát do roka, spíše několikrát do měsíce nebo dokonce i týdne, je něco jiného a o tomto přejídání je tenhle článek.


Nemůžu definovat přesně dobu, kdy tohle u mě začalo. Sladké jsem zbožňovala už jako dítě a všechny nezdravé věci také, ale sladké bylo favorit číslo 1 vždy! Vždy bylo u nás doma dostatek sladkostí, takže jsem si tak nějak od dětství navykla na sladké a vezlo se to se mnou až do doby, kdy jsem si začala uvědomovat, že bych se svojí postavou chtěla něco dělat. Což je tak 2 roky zpátky přibližně. Nikdy jsem nebyla nějak tlustá, jsem ale typ postavy hruška, takže jsem vždy měla tlustější nohy, zadek a spodní břicho.

No a abych se vrátila k tomu sladkému od dětství, tak to bylo tak, že jsem každý den měla nějakou tyčinku, oplatek, perník a podobné nechutné věci. Jenže nikdy jsem neměla takové to pravidelné záchvatové přejídání, jako je teď posledních pár let.

Co jsem se rozhodla se sebou něco dělat, tak jsem vyzkoušela různé diety, např. jsem vydržela (dodnes nechápu, protože fakt miluju jídlo) 3 dny jíst tukožroutskou polévku, pak nějaké detox čaje a různé takové pitomosti, jenže jsem to stejně nikdy nevydržela a pak se přežrala totálně uplně všeho, co doma bylo. I teď, když si řeknu, že dám třeba týden bez sladkýho nebo že budu jíst zdravě a cvičit, tak mi to tu dobu třeba fakt vydrží, jenže pak povolím, už nemám ten přísnej režim a motivaci a řeknu si, že pro jeden den se nic nestane a nezabije mě to. Takže ten den probíhá tak, že si řeknu, že nemám náladu cvičit a dopřeju si něco. Dám si čokoládu, jasně, nestačí mi to, tak si dám další sladkost...kdyby jen to...ono to pokračuje až za hranice...např. že sním 300g milku oreo + bramburky + další sladkosti, co doma najdu a nebo když nenajdu, jsem schopná si i něco upíct...jenže kdyby to tímhle končilo. Já už jsem za ten den tak přeslazená, že si musím osladit i vodu, protože mi pak obyčejná voda přijde hnusná (jindy mi naprosto vyhovuje a chutná).

Nikdy jsem ale (naštěstí) nešla nic vyzvracet, protože v tu chvíli (když mě popadne přejídání) je mi uplně jedno, jak vypadám a jestli přiberu, nebo nepřiberu. Prostě v tu chvíli jediné, co mě zajímá, je jídlo a jíst dál a dál, i když už na to ani nemám chuť. Někdy je tento stav pouze jeden den a řeknu si, že od dalšího dne to takhle nebude pokračovat a taky že nepokračuje. Někdy ale (v tom horším případě) to trvá i několik dnů po sobě a nepřeju vám ten pocit přeslazení, plnosti a nafouklého břicha.

Co se týče toho, jestli se to dá vyléčit, nebo nedá, neznám úplnou odpověď. Někdo tyto stavy má z depresí a podobných věcí, někdo z nudy a tak. Já sama nemohu definovat důvod, proč mě to v tu chvíli přepadne, někdy to je ze stresu a z pocitu "nanic", někdy z toho, že mám nutkání do sebe dát nával cukru a jindy z jiného neurčitého důvodu. Myslím, že všechno je to o tom, co má člověk v hlavě, jaké myšlenky nebo jaké pocity a stavy prožívá.


Snažím se s tím bojovat, ale moje aktuální stravování není moc dobré, jelikož budou Vánoce a my už máme cukroví, tak ani nevíte, jaký je to boj. Neřekla bych ale, že jsem nějak závislá na cukru, já dokážu bez něj být nějakou dobu, ale pak mě přepadne zase ten stav a už se přejídání se mnou veze (dobře, tak možná trochu závislák jsem:D).

Řekla jsem si taky, že je zbytečné se vzdávat sladkého, protože i když to vydržím bez něj, tak se pak přejím, takže jsem si řekla, že prostě do Vánoc si dopřeju sladké v přiměřeném množství. Jenže nevím, jestli jsem udělala dobře. Ono když to sladké máte každý den, tak si na to zase navykáte a pak to vyjde skoro nastejno a přežírací dny se objevují pořád. A také je to na nic se cvičením, protože já mám nejlepší pocit, když cvičím a jím zdravě celý den. Ono, když už si dám to sladké, tak už ani nemám takovou chuť do toho cvičení, protože vím, že spálím jen to sladké (možná ani to ne). Ale co mi pomáhá je to, že když mě chytne ta šílená chuť a vím, že by nastalo přejídání a dokopu se ke cvičení, tak je to pak daleko lepší, protože už mi je líto si něco dát, když jsem pálila kalorie cvičením.

Nechápu holky, které sní pár čtverečků čokolády a říkají, jak jsou "přežraný", nedokážou se ovládnout a podobné kecy. Ani neví, o čem mluví. Nebo pořád říkají, jak hrozně moc jí a jsou "nenažraný". To mě dokáže tak rozčílit. Před pár měsící jsem si četla "Tlustej článek" od Káje (ccumrik), kde psala, že denně měla 5 milek. Pak jsem si řekla, že to je aspoň člověk, kterej může oprávněně o sobě tvrdit, že "žere jako prase" a né ty již zmiňované osoby.

Na závěr bych chtěla říct, že nevím, jestli se toho někdy zbavím, možná, že se to omezí a nebude to tak časté, ale to se uvidí časem. Uvidím hlavně po Vánocích. Pokud budete chtít za nějaký čas pokračování a aktuální článek, tak dejte vědět. Napište mi také do komentáře, jak to máte vy. Jestli se nepřejídáte, nebo máte tyto přejídací stavy také.
(A kdo to dočetl až sem, tak ho obdivuju! :D)

13 komentářů:

  1. Pozývam ťa k nám na nasu úúúžasnuuu suťaž.. urcite sa mrkni :) Výhra je naozaj hodnotná :) LIPSTICKS JUNGLE GIVEAWAY

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ako sorry, baba tu pise o vaznej veci a vy stale vsade na kazdom blogu s tym vasim pozvanim na giveaway a pritom este na stranku, ktoru mi antivirusovy program zablokoval. Treba mat trochu sudnosti.
      Biela Mačka

      Vymazat
    2. Nie je ti to trocha trápne? ;)

      Vymazat
  2. Dočetla jsem. Přesně to, co píšeš jsem zažívala ani ne dva roky zpátky. Odcestovala jsem do Anglie, kde jsem si zvykla jíst hodně sladkého a jelikož jsem se dlouho cítila sama a psychicky jsem byla dost nevyrovnaná (i když jsem normálně pozitivní člověk od narození), tak jsem se začala přejídat sladkým a nemělo to konce, přesně tak,jak píšeš. Nikdy jsem nezvracela, ale neměla jsem k tomu daleko. Snědla jsem vždycky 1 tatranku, pak další no a ještě další..po chvilce jsem musela mít ještě něco jiného do té doby, než mě začala bolet hlava z toho přehršle cukru. Takhle jsem to dělala do chvíle, kdy jsem potkala přítele, díky němuž jsem se tohohle zlozvyku a trápení nadobro zbavila. Vždycky jsem byla hubená a při výšce 160cm jsem vážila cca 48 kg..při přejídání jsem se dostala na 57 kg..teď mám opět svých 48 kg..a můžu ti říct, že problém byl jenom v mé hlavě. Prostě člověk není sám se sebou spokojený nebo se nedokáže s něčím vyrovnat a řeší to jídlem. Doporučuju ti, aby sis přečetla knížku The Secret - Tajemství nebo Miluj svůj život od Louise Hey..tyhle knížky mi taky dost pomohly. Teď už můžu s radostí říct, že mi opravdu ty dva čtverečky hořké čokolády stačí. Promiň za tak dlouhý email. www.beautypusinka.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. neomlouvej se, v pohodě, já jsem moc ráda za takový komentář :) děkuju ti ♥

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. joo snad se z toho dostanem :)♥ přejídání je fakt hrozná věc, ničí to psychiku:/

      Vymazat
  4. Záchvaty jedenia mám len keď som zhulená, inak nie.

    OdpovědětVymazat
  5. Bohužel tento stav velmi dobře znám.. Mám ho dá se říct denně, někdy vydržím třeba dva dny a potom ho mám klidně 3 dny za sebou..Pro mě ani není nehorší samotný jezení, ale ten pocit, když to dojím.. přijdu si nechutná, odporná.. každopádně hodně štěstí!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. poslední dobou to mám také často, teď zrovna skoro každý den, ale už se snažím lepšit :) tobě také hodně štěstí !:)

      Vymazat
  6. TerKo, moc držím palce, sama jsem se s něčím podobným potýkala cca 5 let. Nevím, zda je to cesta, ale mě nejvíc pomohlo, že jsem měla nastavený trvale udržitelný režim, tj. denně něco sladkého, co jsem si vychutnala. Pak jsem měla menší potřebu se při setkání s cukrem přejíst. Samozřejmě jsem se občas neudržela a když jsem byla např. ve stresu, tak jsem se přejedla, ale snažila jsem se si to nevyčítat a říkat si, že to zvládnu příště. Jsou to ze začátku muka nebrat každé selhání jako popud k totálnímu obžerství (např. že větší sladkost na návštěvě + stres z následujícího pondělí = nedělní večer ve znamení cukru ... ). A dost mi pomohlo být ve společnosti milých lidí a užívat si toho, že mě mají všichni rádi bez ohledu na kila. Jinak od té doby, co jsem přestala řešit jak vypadám a kolik kg mám, to šlo všechno tak nějak samo. Zní to asi jako klišé, ale znám opravdu dost lidí u kterých to fungovalo podobně. Mě se od té doby váha srovnala a i záchvat mám tak 1-2x do roka při totálním vypětí. Což bych nazvala jako vítězstvím =) Moc ti fandím! Neboj, věřím, že je kolem tebe spoustu lidí, kteří tě mají rádi a neřeší jak vypadáš a kolik vážíš ;-)

    OdpovědětVymazat

Za každý Váš komentář jsme moc rády! :)